Almanach

Almanach k 50. výročí vzniku DD Potštejn

Vznik péče o děti opuštěné, osiřelé a zanedbané

Na rozdíl od dnešních dětských domovů, které jsou v prvé řadě zařízeními vý­chovnými, vznikaly tyto instituce většinou jako zařízení sociální. Jejich historie je jednou z nejotřesnějších společenských skutečností.

Již v 16.století byla péče o sirotky a opuštěné děti směrována dvěma směry – umísťováním dětí do rodin (péče opatrovnická) a zřizováním ústavů (chudobinců). Hlavním důvodem organizované péče byla pomoc bližnímu svému. Hladový úděl opuštěného nebo osiřelého dítěte měl být mírněn v duchu křesťanské morálky, aby nezemřelo hlady a aby se mu dostalo uspokojení nejzákladnějších životních po­třeb. Často však i proto, aby mohlo být služebníkem svých dobrodinců, lacinou pracovní silou a neškodilo společnosti.

Na přelomu 18. a 19. století se pod vlivem osvícenských idejí počaly formovat sporadické základy tzv. chudinské péče. Vznikaly spolky lidumilných lidí se za­měřením na podporu nejchudších a nejpotřebnějších dětí, byly zakládány první nadace, vše však pouze na principu dobročinnosti.

Školní zákon R-U z roku 1869 upravuje i možnost zřizování ústavů pro děti vy­žadující veřejnou péči. Objevil se tudíž první zákonný podklad ústavní péče., jež ukládal povinnost v této oblasti především obcím. Zakládání různých ústavů pro péči o opuštěné a osiřelé nemajetné děti ( sirotčince, nalezince, útulky apod. ) si vyžadovalo značných finančních nákladů. Proto byla stále dávána přednost pěs­tounské péči v rodinách. Ta se však jevila nedostatečnou a stále více sílily hlasy volající po státních internátních zařízeních. V roce 1883 bylo v Čechách již 21 ú-stavů pro mládež bez domova s 808 chovanci.

Ke skutečnému průlomu v péči o potřebné děti došlo až v souvislosti s historic­kým vznikem Československé republiky. Již v roce 1908 vznikaly Okresní péče o mládež jako dobrovolné spolky a později byly reorganizovány jako instituce poloveřejné. A právě Okresní péče o mládež mají významný podíl na vzniku dět­ských domovů neboť počaly budovat síť okresních internátních zařízení pro děti o-siřelé, opuštěné a zanedbané na pokrokovějších zásadách než bývalé sirotčince a polepšovny a nazývaly je poprvé v historii dětskými domovy.Ty byly ještě stále v podstatě zařízeními sociálními,ale již zde byly uplatňovány zřetele výchovné. Jejich úroveň byla rozdílná, o děti se staraly tzv. pěstounky a mnohým se podaři­lo vytvořit téměř přirozené rodinné prostředí.

 

Péče o sirotky v Potštýně

V souvislosti s mapováním historie je nutné zmínit nemalý podíl církve Jednoty bratrské na péči o potřebné děti v Potštýně (archaický název obce Potštejn ) a spo­

lu s ním vzpomenout i jméno velkého učitele národů Jana Ámose Komenského, po­sledního biskupa staré Jednoty bratrské, a jeho výchovných a vzdělávacích idejí.

V roce 1874 byla evangelická církev bratrská státem uznanou a aktivně působila i v obci Potštýn. Léta páně 1886 zakoupila domek číslo popisné 6, ve kterém té­hož roku založila sirotčinec.

„V čísle 6 založen byl v červnu 1886 sirotčinec, do něhož pod dozor slečny D.

Koblichové, rodile‘ Praianky, byly 4 dívky přijaty. Brzo přibývalo sirotků. Dosavadní pomocník kazatelův oženil se s hospodyní sirotčince a rozšířil dům ně­kolika přístavbami tak, že dnes

poskytuje útulku 16 děvčátkům. Řízení sirotčince jest v rukou kazatelových, vychování a správu vede po odchodu manželů Medáčkových r. 1896 slečna Allb. Hartwigová, dcera V. Hartwiga,

správce sirot­čince v Čermné, kde má evang. církev bratrská také‘ sirotčinec pro 40 hochů již od1866.“

Siročinec evangelické bratrské církve v PotštýněChovanky siročince v Potštýně

 

Nadace Marie Mádlové

Ve vile Orlici v Potštejne sídlí dětský domov i v dnešní době. A právě zde bych chtěla připomenout jméno manželů Mádlových, kteří v roce 1925 zakoupili pěk­nou vilu s překrásnou zahradou, jež sloužila těmto významným a dobrým lidem jako letní byt a na sklonku svého života zde přebývali stále.

Umělecký historik, kritik a výtvarník Karel Boromejský Mádl ( 1859 – 1932 ) je dnes poněkud opomíjenou osobností české kultury. Patřil ke společnosti milov­níků umění , která se scházela u Dlouhého stolu spolu s Aloisem Jiráskem, Jaroslavem Vrchlickým., J.V. Myslbekem, Vojtěchem Hynaisem,Maxem Švabin-ským a dalšími významnými umělci.

Jednapadesátiletý Karel Mádl se v roce 1910 oženil s dcerou nakladatele Jana Otty Marií ( 1871 – 1934 ) Jejich manželství zůstalo bezdětné. Paní Marie

Původní vila Orlice

Současná vila Orlice

Umělecký historik, kritik a výtvarník Karel Boromejský Mádl ( 1859 – 1932 ) je dnes poněkud opomíjenou osobností české kultury. Patřil ke společnosti milov­níků umění , která se scházela u Dlouhého stolu spolu s Aloisem Jiráskem, Jaroslavem Vrchlickým., J.V. Myslbekem, Vojtěchem Hynaisem,Maxem Švabin-ským a dalšími významnými umělci.

Jednapadesátiletý Karel Mádl se v roce 1910 oženil s dcerou nakladatele Jana Otty Marií ( 1871 – 1934 ) Jejich manželství zůstalo bezdětné. Paní Marie

 

 

Mádlová se však věnovala dobročinnosti a nebyl ji lhostejný osud opuštěných dě­tí z nedalekého sirotčince. Proto po jejím odchodu z tohoto světa v červnu roku 1934 věnovala vilu Orlici a nemalé jmění Nadaci Marie Mádlové na podporu sirotků a opuštěných dětí.

I přesto,že je tato historie dávno minulá a nadace dnes již neexistuje, jméno manželů Mádlových připomíná denně hrob na zahradě dětského domova, kde si oba přáli být pohřbeni.

pomníček na zahradě

 

Léta 1934 – 1940 nejsou historicky zmapována.Faktem však je, že se sirotčinec z domku č.p. 6 přestěhoval do vily Orlice a Nadaci Marie Mádlové spravovala od roku 1940 Úzká rada Jednoty bratrské a sirotčinec plnil svoji funkci i v době okupace Československa.

V roce 1952 přebral nadační jmění v podobě nemovitosti č.p. 141 do správy Místní národní výbor v Potštejne a od roku 1960 byla tato nemovitá majetková podstata inkamerována ve prospěch československého státu se správou Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou. Po roce 1989 byla dána do správy Školského úřadu v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1993 ji spravuje současné vedení dětského domova v právní subjektivitě.

Nejdůležitějším však zůstává, Že vilu Orlici užívají v duchu přání paní Mádlové potřebné děti a nebyl tak zmařen její vznešený odkaz.

Vznik a historie dětského domova v Potštejne

Dětský domov slaví 50. výročí svého založení jako státní instituce a jeho vývoj je poměrně složitý, protože v Potštejne existovaly dětské domy dva a mají rozdíl­nou, ale i společnou historii.

(Ve vzpomínkách lidí a dětí se vždy hovořilo o horním a dolním domově, pro snazší orientaci: horní domov č.p. 139 a dolní domov č.p. 141 vila Orlice).Sirotčinec Jednoty bratrské působí v Potštejne až do roku 1952, později se však přestěhoval do vily Orlice a o tom je další příběh.

 

Školní rok 1951/52 – ředitelka pani Peterová

Dětský domov zahájil svou Činnost jako instituce výchovná v září roku 1951 v domě č. p. 139, na okraji Potštejna směr Ústí nad Orlicí, který byl zakoupen od pana Krále a zrekonstruován na státní náklady. I tento dům má svoji historii a byl postaven již v roce 1890 panem Václavem Mestkem.továrníkem z Karlina.Původní zaharada byla rozšířena o zakoupenou louku.

Jeho kapacita byla stanovena počtem 30 dětí Školního věku.

První vychovatelkou v dětském domově se stala paní Jarmila Abrahámova.

Dům pana Mesteka

 

 

Školní rok 1952/ 53 – ředitelka paní Peterová

Dětský domov byl udržován jako potřebný až pro 46 svěřenců.

Školní roky 1953/54 – ředitelka paní Mácová

V domově žilo 42 dětí a staraly se o ně 2 vychovatelky, kuchařka, uklízečka, pradlena a údržbář. Dbalo se především o zdraví a výživu dětí. Školní rok 1954/55 – ředitelka paní Mácová

Paní ředitelka byla sečtělá a scestovalá žena.Předávala dětem své zkušenosti a dojmy z cest. Prostředí dýchalo skutečným domovem.

Školní rok 1955/56 – ředitelka paní Mácová

13.12.1955 byl v bývalé vile Orlici po rozsáhlých adaptacích otevřen druhý dět­ský domov v Potštejne. Ústav byl určen pro 25 dětí ve věku od 3 do 6 let. Vedoucí domova byla jmenována paní Slezáková.

 

Školní roky 1956/57 – ředitelka paní Mácová

Oba domovy žily vlastním životem, děti byly v domovech rozděleny dle véko-

vých kategorií.

Školní rok 1957/58 – ředitelka paní Mácová

V této době potštejnská veřejnost intenzivně pomáhala s dobudováním dětského domova.

Školní rok 1958/59 – ředitelka paní Mácová

Kapacita horního dětského domova se ustálila na počtu 30 svěřenců.    ‚

Školní rok 1959/60 – ředitelka paní Kapalová

Do dětského domova se dostaly děti slovenské národnosti.   • Poprvé v historii studuje svěřenkyně DD na vysoké škole.

Školní rok 1960/61 – ředitel pan Jakubec

V tomto školním roce došlo ke sloučení obou dětských domovů, děti však i na­
dále zůstaly věkově rozděleny dle předškolního a školního věku.
Přibyla kategorie pracovníka v dětském domově – noční vychovatel.
Dětský domov byl posílen o další administrativní sílu a kuchařku.                    ;••

Školní rok 1961/62 – pan ředitel Přibyl (3 měsíce funkčního působení), nastupuje paní ředitelka Kapalová

Rok postrádal zajímavé momenty.

Školní rok 1962/63 – paní ředitelka Kapalová

Dětský domov žil beze změn.

Školní rok 1963/64 – paní ředitelka Koliášová

Dětský domov se stal samostatnou finanční jednotkou řízenou ONVRychnove

nad Kněžnou. Upravily se fasády obou dětských domovů.

Školní rok 1964/65 – paní ředitelka Koliášová

1.2.1964 nastupuje pan ředitel Vodehnal

Byly obnovena docházka dětí do rodin.

Školní rok 1965/66 – pan ředitel Vodehnal

Několik dětí bylo adoptováno či předáno do pěstounské péče.

 

 

Školní rok 1966767 – pan ředitel Vodehnal

Kapacita dětského domova v obou budovách byla stanovena na 60 svěřenců a dětský domov v Potštejne se tak stal jedním z největších zařízení ústavní péče ve východních Čechách.

Od 1.9.1966 byla rozšířena věková hranice svěřenců vyrůstajících v dětských domovech od 3 do 18 let.

V červenci 1967 se uskutečnil v Anenském údolí turistický sraz dětských do­movů z celé republiky, zúčastnilo se ho 500 dětí.

Školní rok 1968/69 – paní ředitelka Hamáčková

Dbalo se o zpříjemnění prostředí, realizovala se rekonstrukce vnitřních interiérů.

V dětském domově vyrůstalo celkem 54 svěřenců.Děti byly rozděleny do sku­pin předškolního, mladšího školního a staršího školní věku.

Ve výchově svěřenců je kladen důraz na sebeobsluhu související s vykonáváním běžných prací pro domácnost.

Přibyla další administrativní síla a noční vychovatel.

Školní rok 1968/69 – paní ředitelka Hamáčková

V dětském domově bylo 49 dětí.

Děti byly vedeny k práci v malém hospodářství při domově.

Ztížena byl polytechnická dílna.

Školní rok 1969/70 – paní ředitelka Hamáčková

Začaly velké problémy s vodou ve studni. Chlapci museli vodu přivážet z obec­ní kašny, pitná voda byla dovážena cisternou.

Školní rok 1970/71 – paní ředitelka Hamáčková

Dětský domov postihla úplavice.

Na zahradě byl postaven dřevník pro uložení pracovního a zahradního náčiní.

Školní rok 1971/72 – paní ředitelka Hamáčková, provdána Vilímkova

od ledna 1972 nastupuje paní ředitelka Tichá


První pokus o realizaci dětského domova rodinného typu nebyl úspěšný. Děti byly rozděleny do 3 heterogenních skupin, dbalo se sourozeneckých vztahů, svě­řenci se učili pečovat o domácnost. V praxi však nebyly vytvořeny podmínky, do­cházelo k organizačním nedostatkům, které nevytvářely vhodné výchovné pro­středí.V horním domově byly upraveny umývárny a koupelny.

 

Školní rok 1972/73 – paní ředitelka Tichá

listopadu 1972 nastupuje pan ředitel Bendi

Kapacita dětského domova byla 45 svěřenců.

Prostředí domova vylepšil nový nábytek.

Dne 29.5.1973 byl ustanoven Klub přátel dětského domova.

Školní rok 1973/74 – pan ředitel Růžička

od ledna 1974 zastupuje paní ředitelka Petrová, důchodkyně Nebyl to dobrý rok pro 42 dětí v dětském domově. Pro nevhodné chování ke svěřencům byl pan  ředitel odvolán.

Školní léta 1974 -1990 – pan ředitel Vodehnal

Pan ředitel Vodehnal se vrátil do dětského domova 1.8.1974, aby dětem věnoval plných 15 let života. Za jeho dlouholetou práci mu patří velký dik. Vytvářel dob­ré pracovní zázemí všem pracovníkům a zajišťoval tak dobré podmínky pro vý­chovu dětí. Staral se o bezproblémový organizační chod zařízení a prováděl po­třebné stavební úpravy objektů.

Počet dětí umístěných v dětském domově se pohyboval kolem 40 ve 4 výchov­ných skupinách.

Školní rok 1975/76 Z dolního domova se stala internátní mateřská škola

Školní rok 1979/80

Byla provedena přístavba hospodářské budovy č.p.141, vznikla tak velká gar­soniéra pro 4. výchovnou skupinu , k dispozici byl služební byt domovníka.

Na zahradě dětského domova se objevily velké dřevěné hračky pro radost dětem, z dílny pana Kodytka.

Školní rok 1982/83

Děti pocítily volnost a propustnost zdí dětského domova – konečně je jim dovo­leno svobodně navštívit svého kamaráda na celý víkend.

Školní rok 1990/91 – pan ředitel Horák

Dětský domov byl rozpočtovou organizací řízenou prostřednictví Školského úřadu v Rychnově nad Kněžnou.

Společenské změny přinesly více otevřenosti a života do institucionální výchovy. Pro děti mohla být konečně paní vychovatelka „tetou“ a pan vychovatel „strejdou“ I oslovení někdy bourá bariéry. V létě všichni prožili dobrodružné prázdniny, poprvé byli spolu malí i velcí.

 

Školní rok 1991/92 – pan ředitel Horák

Za podpory Nadace Dobré vůle Olgy Havlové odjeli starší svěřenci poprvé do zahraničí, navštívili Řecko.

V domově se uskutečnil pokus o samostatné hospodářství, děti za pomoci dospělých pěstovaly cibuli,brambory, česnek, v sadu česaly ovoce a chovaly slepice i králíky.

Školní rok 1992/1993 – pan ředitel Horák

od 1.8.1993 nastupuje paní ředitelka Sűsserová

Dětský domov se stal od 1.8.1993 organizací s právní subjektivitou a jejím zři­zovatelem bylo přímo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Začínalo se jednat o přemístění dětského domova do řadových domků v Doudlebách nad Orlicí – U Bažantnice. Jednání s občany Doudleb však nebyla úspěšná, proto mohl dětský domov zůstat v krásném prostředí obce Potštejn, věren své dlouholeté tradici.

V srpnu se předškolní děti z dolního domova přestěhovaly ke svým starším kamarádům do budovy Č.p. 139.

V dětském domově žilo v tento okamžik 30 svěřenců, o které se staralo 22 za­městnanců.

Školní rok 1993/94 – 2000/11  – paní ředitelka Sűsserová

Nová koncepce dětského domova rodinného typu přinesla řadu změn a všichni si trpělivě počínali v neznámých situacích.

30 dětí bylo rozděleno do 2 heterogenních výchovných skupin, bylo respekto­váno, aby sourozenci vyrůstali společně.Chlapci si museli zvykat na rozmary dí­vek a velcí na potřeby malých. Pro tety a strejdy vznikla nelehká situace, kdy mu­seli zaujmout činností děti věkového spektra 3-18 let.

Rozhodli jsme se opustit nevyhovují a nedůstojné prostředí budovy č.p. 139 a po­čaly přípravy rekonstrukce vily Orlice, č.p. 141.

Snížil se počet zaměstnanců z 22 na 16 .

Školní rok 1994/95 – rok velkých změn

Dne 5.2.1995 prožily děti první noc a první sny v nových postýlkách, v novém domově, ve vile Orlici. Ráno 6.2. je již nečekala paní kuchařka, rychle vstaly, pro­tože připravovaly první snídani samy s tetou.

Počet zaměstnanců se snížil na 13 pracovníků s různými rozsahy úvazku.

Zemřela obětavá a dlouholetá teta z dětského domova paní Anna Dapecíová -vždy budeme vzpomínat.

Školní rok 1995/96 – rok práce

Všichni jsme celý rok usilovně pracovali, stěhovali se, zvykali si na jiné, i když

 

lepší životní podmínky . Upravovali jsme zahradu. Pobyt v Bulharsku na konci srpna si děti rozhodně zasloužily. První holčička odešla do pěstounské péče.

Školní rok 1996/97 – rok záplav

Byli jsme vybráni Nadací Demokracie a rozvoj ze 120 dětských domovů mezi 6 nejlepších se sociálním programem rozvoje dětského domova. Náš projekt ne­byl vítězný, ale tento úspěch nás potěšil.

Ještě větší radost jsme měli, že stoletá voda v červenci nepoškodila náš pracně budovaný domov. Sbírkou hraček jsme podpořili naše kamarády, kteří takové Štěs­tí neměli.

Školní rok 1997/98 – rok radosti

Dětský domov navštívila spisovatelka a člověk milující děti, Markéta Zinnerová.

V čase vánoční besídky jsme “ pasovali prvního rytíře našeho malého dětského království“ pana Charváta z Doudleb nad Orlicí a předali jsme mu Řád dětského úsměvu za pozornost a pomoc, kterou dětem věnuje.

Seznámili jsme se s babičkami a dědečkem v Geriatrickém centru v Týništi nad Orlicí. Vzájemně jsme si porozuměli, protože babičkám chybí děti a dětem babič-ky.

Našemu domovu jsme pořídili krásnou bílou fasádu.

3 děti odešly k dobrým lidem do pěstounské péče.

Školní rok 1998/99 – rok otevřených srdcí

V prosinci 1998 se konala první dobročinná akce ve prospěch obou dětských dommovů v okrese Vánoční srdce, kterou převzal pod záštitu přednosta OkC v Rychnově nad Kněžnou – pan Narwa.

Druhým “ rytířem vyznamenaným Řádem dětského úsměvu “ se stala paní Zadrobílková z Pardubic.

Aby děti mohly být se svými přáteli alespoň o víkendech a svátcích, snažili jsme se o realizaci hostitelské péče v rodinách.

Přistavovali jsme sušárnu a sklad prádla.

Školní rok 1999/2000 – rok radovánek

Pustili jsme se do výstavby bazénového areálu. Bez pomoci dobrých lidí by­chom se dosud koupali v nečisté řece Divoké Orlici.

Oficiálně jsme předali budovu starého dětského domova č.p. 139 obci Potštejn, která má záměr , vybudovat zde zařízení pro přestárlé občany. Je jen dobře,že bu­de dům sloužit dále sociálním účelům.

Úspěšně jsme rozvíjeli hostitelskou péči.

 

Konečně jsme mohli odjet k moři všichni. V Chorvatsku jsme prožili nezapo­menutelné chvíle bez běžných starostí a strastí.

Školní rok 2000/2001 – rok pomoci

Rok jako každý jiný, jen s jedním velkým závazkem. Nemohli jsme jen přihlížet katastrofální situaci mladých lidí odcházejících ve zletilosti z dětského domova. Vybudovaly jsme proto azylový pokoj.

Do “ dětského království přibyl další rytíř s Řádem dětského úsměvu “ , pan Klekar z Vamberka, dlouholetý příznivce dětského domova.

Děti v dětském domově dorůstají a mění své potřeby, dětský domov se mění s nimi.

Školní rok 2001/2002 – rok oslav

Slavíme 50. výročí založení dětského domova. Dětský domov má druhého vysokoškoláka ve své historii. Zřídíme nadační fond ve prospěch dětí z dětského domova v Potštejne a naváže­me tak na tradici Nadace paní Marie Mádlové.

 

Pomáhají nám:

všichni sponzoři